Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Vymezený systém ekologické stability zajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivě působí na okolní méně stabilní části krajiny a vytváří základ pro mnohostranné využívání krajiny.

Jedná se o území, která tvoří skladebné části nadregionálního, regionálního a místního územního systému ekologické stability (ÚSES) ve smyslu § 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, § 1 prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Základním metodickým podkladem je „Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Metodika pro zpracování dokumentace“ (J. Löw a kol., 1995).